k zamyšlení...

Poučení od můry

 

Včera pozdě večer

jsem rozmlouval s můrou

jež se ze všech sil snažila

probourat se do žárovky, aby

se tam mohla uškvařit na

rozžhavených vláknech.

Pročpak se, vy tvrdohlavci,

vždycky pokoušíte o tenhle

kousek, zeptal jsem se jí.

Protože to tak můry

dělávají? Kdyby to totiž nebyla

žárovka, ale plamen svíčky,

byl by teď z tebe jen

malý nepohledný škvareček.

Cožpak nemáte zdravý rozum?

Ale ovšem že máme, odvětila můra,

ale občas nás ho nebaví

používat,

takový přístup se stane po čase nudným

a začneme toužit po kráse

a vzrušení.

Oheň je překrásný

a my víme, že nás zabije,

dostaneme-li se k němu příliš blízko,

ale na tom nesejde,

neboť je lepší být

na chvíli šťasten

a být zapálen pro krásu a krásou,

než žít příliš dlouho

a být celý život k smrti znuděný.

A tak svineme svůj život

do malého smotku

a ten pak vystřelíme.

A to je také smyslem života.

Je lepší být na okamžik součástí krásy

a pak přestat existovat,

než žít na věky a nikdy se krásy

ani nedotknout.

Náš přístup k životu se řídí příslovím

lehce nabyl, lehce pozbyl,

v tom jsme jako lidé předtím,

než se stali příliš civilizovanými na to,

aby si dokázali užívat života.

A než jsem jí stačil rozmluvit

její filozofii, můra se obětovala

v plameni zapalovače, kterým

jsem si právě připaloval doutník.

Nesouhlasím s ní.

Osobně bych žil radši život

o polovinu méně šťastný,

ale o to delší,

zároveň si však také přeji, aby

existovalo něco, po čem bych

toužil tak silně, jako ta můra po sebeupálení.

 -Don Marquis-

Skinheadi - John King

   Rád bych vám představil zajímavou knížku, ze které jsem měl nejprve menší obavy. Je od autora Johna Kinga a jak již název napovídá, je prostě a jednoduše o subkultuře skinheads.

   Z koupě jsem měl nejprve obavy, protože jsem se bál, aby mi doma pak neleželo čtvrt kila papíru na podpal.. Při tom jaké dezinformace panují v tomto tématu a kolika předsudky je společnost naplněna, jsem očekával, že tato kniha nepřinese zřejmě nic nového. Stačí se jenom porozhlédnout po filmech s touto tématikou a zjistíte, že pohled na tuto subkulturu je až na světlé výjimky jednoznačný:  kriminalita, násilí, nacismus.. atd.  Zde se ale opak stal pravdou..
   Velice dobře charakterizuje knížku již její prolog na zadní straně vazby.

Román Skinheadi se vzpírá všem společenským obavám a předsudkům a staví před nás skupinu skrz naskrz lidských postav, jejichž životy určuje vášeň, čest a kultura, kterou milují. Toto je jejich příběh...

   Děj románu se odehrává v Anglii v nedávné minulosti. Hlavní postavou je Terry English, skinhead ze staré éry, který ctí původní tradice, majitel taxislužby.
S Terrym se v mnoha vzpomínkách vracíme do jeho mládí a ochutnáme zlatá 70. léta, kdy byla tato subkultura v Anglii v plném rozkvětu. Terry mě byl i jako charakter nejbližší postavou pro jeho smysl pro spravedlnost a chuť k životu..
Další významnou postavou, se kterou se mnohokrát setkáme, je "Rapl" Ray. Jak již jeho přezdívka napovídá, jde o člověka, který si pro ránu nejde daleko.. Řidič taxíku v Terryho taxislužbě a fotbalový chuligán milující hudbu O!, který pro svou povahu často trpí velkými záchvaty vzteku. Postupně ale zjišťujeme, že i skrz jeho výbušnost jde o vcelku slušného čestného chlapíka, kterej to měl prostě v životě těžký.. Zajímavých postav je v knize spousty... To se již ale dozvíte sami.
   Pokud si román přečtete dozvíte se i stručně o vývoji této subkultury a neznalé možná až překvapí, že původ skinheadské kultury byl spojen s černošskými přistěhovalci a rytmy ska a raegge. A pro toho, kdo se zajímá nebo se kdy zajímal o tuto subkulturu, je přečtení skoro povinností a určitě ho potěší ta přehlídka parádní skinheadské módy.. harringtonů, košil Fred Perry a Ben Sherman a samozřejmě pevných bot Dr. Martens... Takže zahodtě veškeré předsudky a ponořte se do románu Skinheadi! Stojí to za to.

Polsko - návštěva Krakova a Osvětimi  (část I.)

     Přes slevomat se mi podařilo za velice pěknou cenu zakoupit víkendový zájezd do Polska, konkrétně do královského města Krakov a návštěvu koncentračních táborů v Osvětimi (Osvětim I a Březinka). Tak jsme v pátek 29.6. vyrazili..
    Jelo se autobusem od jedný cestovky a bohužel se cestou nabírali zákazníci ještě z jiných měst, takže cesta Praha-Brno-Olomouc- Frýdek-Místek byla docela vyčerpávající.. :) Jenom bych upozornil na jeden malý detail, co se týče parkování v Praze.. Pozor na parkování poblíž větších nádraží. Museli jsme zaparkoval vcelku narychlo, protože nám za 20 minut měl vyjíždět autobus, takže nebylo moc z čeho si vybírat.. Nakonec nás parkování na placeném parkovišti na cca jeden a půl dne vyšlo na 1000kč/auto..Takže doporučuji mít na parkování minimálně hodinovou rezervu, pokud samozřejmě nejste Prahy-znalí.)
     Po sedmi hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi. Nejprve jsme navštívili tábor Osvětim I (Auschwitz I), který je spojen s informačním centrem pro celou oblast a je zde také muzeum.

    Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. Zde také dodnes stojí jeho rodinná vila, kde bydlel s celou jeho rodinou. Je až k neuvěření, jak mohli vychovávat své děti těsně vedle komor, kde zabíjeli a spalovali vězně tábora.
   Prohlídka tábora byla komentovaná s průvodcem. Pěkně řešené je, že každý má během prohlídky svoje sluchátka, ze kterých slyší komentář od svého průvodce, takže i když se někde na chvilku zapomenete nebo vzdálíte, tak bezpečně vše uslyšíte a o žádnou zajímavou informaci nepřijdete. Tábor je dodnes velice zachovalý a expozice uvnitř budov obsahují plno fotek a materiálů nalezených v táboře. No však podle fotek můžete posoudit sami. Ještě bych doplnil, že komentář v českém jazyce stál na osobu 15 PLN.

vstupní brána

soupis obětí..

Cyklon B -smrtící nástroj

hlavní "appelplatz"

mapa tábora Ovětim I

 

     Po prohlídce tábora Osvětim I jsme se přesunuli autobusem asi 3km do tábora Osvětim II - Březinka (Auschwitz II - Birkenau). Stavba tohoto tábora byla založena roku 1941 a svojí rozlohou mnohokrát převyšoval Auswitz I. Tábor byl ke konci druhé světové války němci vypálen a přicházejícím ruským vojákům se podařilo uhasit pouze menší část budov, ale jeho rozloha při pohledu vcelku ohromuje.. Tábor byl dělen na dvě části - ženskou, ve které byly ubytovací budovy zděnné a mužkou část, která byla tvořena pouze dřevěnými budovami, které byly původně koňské stáje následně upravené pro potřeby tábora. Podmínky tábora musely být naprosto otřesné obzvláště v mužské části, kterou jsme s průvodcem navšívili a to už jen z toho důvodu, že v létě v dřevěných budovách muselo být nesnesitelné vedro a v zimě naopak mrazivá zima. Budovy měly sice kamna na vytápění, ale jejich využívání bylo údajně jen velice sporadické.

příjezdové koleje Birkenau

společné "WC" - mužská část

vnitřek budovy - mužská část

Birkenau - mužská část

dobová fotografie

Birkenau - ženská část

... brzy doplním část II.

"Jak šťastný čisté vestálky osud!

Na svět zapomíná a svět na ni též.

Mysli neposkvrněné věčný svit!

Modlitba každá vyslyšena,
vzdala se přání veškerých. "

(Alexander Pope)

/How happy is the blameless vestal's lot!
The world forgetting, by the world forgot.
Eternal sunshine of the spotless mind!
Each pray'r accepted, and each wish resign'd./
(Alexander Pope)

    Dlouho jsem teď na blog nic nového nepřipíchnul..  snad se polepším.. Tak sem dávám alespoň takovej jeden můj oblíbený citát pro inspiraci.. Možná si někdo povšimnul, že se tento citát objevil i ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli ( Eternal sunsihe of the spotless mind , http://www.csfd.cz/film/70254-vecny-svit-neposkvrnene-mysli/ ). Doporučuju se na tenhle film podívat. Jima Caryeho jsem prvně viděl hrát nějakou vážnější roli a dokázal, že nemusí hrát jen potrhlé blázny, které ovšem umí hrát také excelentně :) . A Kate Winslet v roli potrhlé holky se stále měnící barvou své hřívy také září... Takže.. Mysli neposkrvněné věčný svit! :)

pár nových co se povedly... :)

Loučím se...

     Včera dne 18.12.2011 nás ve spánku opustil Člověk, který byl jedním z nejdůležitějších článků vývoje naší nové polistopadové republiky, Václav Havel.

Většina z nás ho zná především jako bývalého československého a posléze českého prezidenta, ale Václav Havel byl mnohem více... Byl to člověk, který zasvětil (ať už existuje mnoho pochybovačů o jeho údělu) svůj život boji za právo, demokracii a svobodu. Byl dramatikem, politikem a disidentem a doporučuji si přečíst některou z jeho knih nebo divadelních her, stojí to za to..

Nechci zde rozebírat jeho život a jakou úlohu měl ve vývoji naší republiky, na to zajisté existuje nepřeberné množství odborných publikací. Jenom bych chtěl zdůraznit jeho nejjasnější heslo, kterým by se mohla a měla řada lidí inspirovat...

‎"Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." 

 
"Truth and love must prevail over lies and hate."

                                                                                       VÁCLAV HAVEL

     Na závěr uvádím hezké video z rozloučení v Praze..

ProStory - objevte své životní ProStory

     Tento zajímavý pořad, který odvysílají jednou týdně na ČT2 doporučuji všem, které zajímá nejen architektura, ale i prostor, ve kterém žijeme, chodíme, odpočíváme a někdy i spíme..

     Jak již název napovídá hlavní náplní pořadu jsou prostory.. prostory okolo nás. To čím je vyplňujeme ovlivňuje naše myšlení, naše pocity, naše uvažování a zdaleka nejen to. Proto ať si zařizujete váš domov, zahradu a vůbec prostor, ve kterém žijete nebo by jste chtěli žít, dobře promyslete všechny varianty a nenechte se zlákat trendovými proudy současné doby. Architektura a prostory žijí svůj život, nedějte z nich mrtvé okolí a vdechněte jim svérázné kouzlo :)

    Jako inspiraci může posloužit již zmiňovaný cyklus pořadů, na který níže odkazuji. Závěrem se rozloučím citátem A.Loose "Architektura, to není kreslení. Architektura se může psát - jako báseň nebo partitura."

Tak vzhůru do práce a nebojte se experimentovat!

odkaz na stránky pořadu (česká televize) : 

proStory