Odkaz tříset spartských

            Vojska perské říše pod králem Xerxem, který podle Herodota velel dvěma milionům vojáků, překročila roku 480 před Kr. Helespont a jako mračna kobylek vtrhla do Řecka, aby je zotročila. V zoufalém pokusu zdržet útočníky byl vybraný sbor tří set Sparťanů vyslán do průsmyku v Thermopylách, kde prostor mezi horami a mořem byl tak úzký, že síly Peršanů a jejich jízda se nemohly dost rozvinout. Byla určitá naděje, že vynikající ozbrojenci ochotní obětovat životy by tady mohli aspoň na několik dní zastavit lavinu dobyvatelů.

            Tři stovky Sparťanů a jejich spojenci zadržovali útočníky sedm dnů, tak dlouho, až jejich zbraně v tom masakru vzaly za své a oni bojovali „holýma rukama a zuby“ (tak píše Herodot), dokud nepodlehli.

            Sparťané a jejich spojenci Thespijci zahynuli do posledního muže, ale statečnost, s níž se obětovali, nadchla Řeky tak, že se spojili a téhož roku na podzim a příští rok na jaře porazili Peršany u Salaminy a Platají. Zabránili tak, aby vznikající západní demokracie a svoboda byly zardoušeny v kolébce.

-Herodot, Dějiny

 

            Tolik praví antický historik Herodot o události, která byla pravděpodobně jedna z klíčových pro naše dějiny a kulturu. Přestože se v Thermopylách nepodařilo zastavit perskou armádu, zanechali zde Sparťané odkaz, který zajisté nejprve poskytl morální podporu celému tehdejšímu Řecku pro sjednocený odpor. Díky tomuto jednotnému boji řeckých států nakonec dokázali zahnat perskou hrozbu a zachovat tak pro nás odkaz jejich kultury, která je zajisté velkým základem našeho západního způsobu života. V historii tento mýtus spartského válečníka ožíval mnohokrát v různých obdobích a dnes se stává opět velice aktuálním. Možná i proto složil hrdinům z průsmyku básník Simónidés z Keu slavný epitaf:

 

            Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským,

            že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

       

            Co ale vedlo Sparťany k takovému sebeobětování? Jestliže chceme pochopit alespoň částečně, jak Sparťané nahlíželi na smrt a jak se dokázali vypořádat se svým strachem, je důležité nahlédnout do jejich způsobu výchovy, náboženství a života vůbec.

            Žít ve starověké Spartě zajisté nebyla procházka růžovým sadem. Sparťané žili velice skromně a hromadění bohatství bylo považováno za prohřešek. Důraz byl kladen zejména na tělesný výcvik a prostotu života. Prosté a jednoduché bylo téměř vše od jejich architektury, přes stravování až po oblékání. Že ani spartské ženy neuznávaly přepych a pohrdaly zženštilým chováním mužů, může ukázat následující krátká historka:

            Když se jednou dvořil cizí muž spartské ženě, oděný do krásného pláště, příkře ho odmítla se slovy: „Koukej zmizet – neumíš hrát ani ženskou roli.“

 

            Spartští muži byli do věku sedmi let vychováni svými matkami v rodinném kruhu a poté byli odvedeni do společných výcvikových družin, kde se učili boji, ale také umění, čtení a psaní. Tento výcvik byl velmi tvrdý s častými tělesnými tresty. Výcvik končil, když muž dosáhl věku třiceti let a tím se také stal plnohodnotným spartským mužem.

           

            Velice zajímavé je postavení spartských žen ve společnosti. To nemělo za těch dob v řeckých státech obdobu. Na rozdíl od ostatních států, kde ženy měly druhořadou roli, se spartské ženy aktivně účastnily společenského života. Spartské ženy nesedávaly v koutku a nemlčely, naopak, měly toho spoustu jak na srdci, tak na jazyku. Důkazy se o tom dochovaly v mnoha jejich průpovídkách, které jsou zachovány v antických textech pod jejich jmény. Údajně se jedna Athéňanka vyptávala Gorgó – manželky spartského krále Leonida:

            „Jak je možné, že vy, spartské ženy, jste jediné, kdo vládne svým mužům?“ Gorgó jí odsekla: „Protože jsme jediné ženy, které (opravdové) muže rodí.“

 

            Spartské ženy údajně ani příliš netruchlili pro své muže a syny padlé v boji. Z dnešního pohledu se to může zdát dost bezcitné, je ale důležité na to nahlížet z úhlu tehdejších hodnot a ceny života. Kdy do každého občana spartského státu byly již odmala vštěpovány zásady, kdy společný stát a obětování se za něj bylo na prvním místě. To ukazují některé další výroky spartských žen. „Vrať se se svým štítem, nebo na něm." Byla často používaná fráze, kterou se loučily ženy se svými muži, když se chystali do boje. Dalo by se tedy říci, že muži byli v boji mimo své osobní odvahy také hnáni tím, že nechtěli zostudit své ženy, které by jim zbabělost neodpustily.

            Další ukázkou povahy spartských žen může být výrok jedné matky jménem Argileónis („bystrá jako lvice“).

            Argileónis, matka Brásidova, se jich zeptala poté, co její syn zemřel a pár občanů z Amfipole přišlo k ní na návštěvu do Sparty, zda její syn umíral statečně, jak se sluší na Sparťana. Když ho vychválili do nebe a řekli jí, že byl ze všech Sparťanů nejudatnější, odpověděla jim: „Milí přátelé, je pravda, že můj syn byl ušlechtilý a dobrý muž, ale ve Spartě je mnoho mužů lepších, než byl on.“

 

            Z dnešního pohledu samozřejmě není možné snažit se nějakým způsobem napodobit spartský život pro získání snad větší udatnosti nebo zbavení se strachu. Je ovšem důležité zamyslet se nad tímto příkladem odvážných „tří set“.

            V současné době je velmi kladen důraz na hodnotu života. Daleko více než tomu bylo v naší historické minulosti. Ani v dnešních válkách již vojáci nestojí muž proti muži. Nahradily je bezpilotní letouny a inteligentní technika a veškeré snahy jsou kladeny na minimalizaci lidských ztrát.

            Ale je nutné zamyslet se nad tím, že pokud postavíme na nejvyšší žebříček hodnot zachování lidského života, musíme vždy, ať chceme nebo nechceme sestoupit na žebříčku jiných hodnot. Hodnot, které budovali již naši předci a bez kterých by tato společnost zřejmě nemohla ani dále dobře fungovat. Jsou to hodnoty například jako netolerance zla, pomoct bližnímu a hájení svobody.

 

            Můžeme si to názorně ukázat na malém příkladu. Pokud se někde při noční chůzi parkem kupříkladu stanete svědky přepadení nějakého neznámého člověka, co bude vaše reakce? Pomoci někomu v nouzi nebo být raději lhostejný pro zachování vlastního života?

Myslím, že tento problém začíná být v dnešní individualistické společnosti velice rozšířený, je to problém lhostejnosti. Samozřejmě můžeme argumentovat tím, že tento náhodný svědek může mít doma svojí rodinu a děti, na které musí samozřejmě také myslet. Ale také by to mohla být zrovna například jednou jeho dcera, co by se mohla stát obětí podobného zločinu.

           

            Zajisté co člověka ve vypjatých situacích ovládne a často ho zcela paralyzuje je strach. Strach je emoce a jako taková je charakteristický tím, že dokáže rychle přijít, ale také velmi rychle odeznít. V případě ohrožení našeho života určitě každého ovlivní jeho strach ze smrti.

            V našem materialistickém světě, kde smrt je vnímána jako něco tabuizovaného a hrozného, něco o čem neradi lidé mluví, může být strach ze smrti opravdu velký pán.

  

            Sparťané měli v tomto ohledu zajisté výhodnější duchovní výbavu. Sparťané byli velmi nábožensky založení a velmi dbaly na dodržování svých tradic a zásad. Ani do oněch Thermopyl neposlali v roce 480 celou svoji armádu z důvodu, že podle náboženských tradic museli slavit slavnost Karneia. Smrt v boji brali jako poctu a antický svět mystiky jim navíc upevňoval podporu v posmrtném životě a v nehynoucí slávě. Údajně měl král Leónidás říci při brzké snídani posledního dne bojů, že „dnes večer budeme všichni večeřet v Hádu (=antické podsvětí)“. Protože kdo pohlíží na činy svého života jako na něco co přetrvá nebo jakou součást něčeho co přesahuje pouhý jeho krátký život, zajisté ho to může alespoň částečně zbavit obav o svůj život.

            Dalším dobrým pomocníkem v boji se strachem je humor. Ten také zajisté znali i Sparťané.  Když se Sparťan Dienekés, jeden z oněch tří set statečných, dozvěděl, že Peršané mají tolik lučištníků, že jejich vystřelené šípy zahalí slunce jako těžký mrak, pohotově opáčil:

            „Zakryjí-li Peršané slunce, budeme s nimi moci bojovat v chládku, a ne na slunci.“

            Myslím si, že náš život je velmi cenný a je důležité ho ochraňovat. Pokud ovšem poklesneme ze svých zásad pro strach ze smrti nebo bolesti na úkor ochrany našeho života, bude mít takový život vlastně ještě nějakou hodnotu? Nad tím se musí každý zamyslet sám, stejně jako to museli zajisté udělat i bojovnici v Thermopylách.

 

Konference Stavby z přírodních materiálů - Praha Impact HUB

           Ve dnech 28.2. – 2.3. 2014 se v Praze v centru Impact HUB uskutečnila konference pod názvem Stavby z přírodních materiálů, kterou organizovalo občanské sdružení Baobaby o.s.. Zúčastnil jsem se bohužel pouze sobotního a nedělního programu, takže se předem omlouvám za neúplnost obsahu celé konference. Pokusím se na několik pokračování, jelikož náplň konference byla opravdu široká, stručně odkrýt některá probíraná témata, která mi přišla nejvíce zajímavá.

            Toto setkání lidí napříč spektrem různých oborů mělo za úkol ukázat nové trendy a směry budoucího vývoje alternativního přístupu ke stavění, ale také životnímu stylu, případně umění a souvisejícím tématům ať už architektům, projektantům nebo i neodborné veřejnosti. Důraz byl kladen zejména na udržitelný rozvoj a využití materiálů s velmi nízkou uhlíkovou stopou, zejména přírodních. Tento směr dříve mohl být nějakou alternativní cestou pro zapálené nadšence, ale dnes jistě všichni pociťujeme potřeby změn, ke kterým nás mimo našeho vlastního svědomí o nakládání s naší planetou zajisté povedou i neustále se zvyšující ceny energií.

            Velice zajímavé bylo vystoupení Ing. Daniela Grmely, který se zabývá navrhováním slaměných domů. Mnoho zkušenosti získal z workshopů pod vedením např. Ing. Jakuba Wihana, Barbary Jones, Toma Rijvena, kteří pracují s tímto materiálem již léta. 

            U slámy je dnes zřejmě pro širší uplatnění překážkou psychologický faktor. Pokud se někdo rozhodne postavit dům, tak zajisté si představuje něco velice trvalého, pevného a stabilního a tato představa spojená s materiálem jako je sláma, nemusí jít pro laickou veřejnost příliš dohromady. Je to pochopitelné, ovšem je tomu tak i ve skutečnosti?

            Dnešní slaměné domy již nejsou nějaké „pionýrské“ stavby, ale propracované a vyzkoušené stavební systémy. Mnoho staveb stojí po celém světě a i v dnešní době i u nás v ČR. Zejména na území Velké Británie, Švýcarska, Německa a dalších západních zemích došlo k mnoha úspěšným realizacím, které získaly také mnoho architektonických cen. Na realizovaných stavbách dochází k pozorování a výzkumnému měření jejich vlastností a k potěšení jejich autorů vykazují velice dobré parametry.

            Poznatků o stavění za použití slámy je již mnoho. Existuje celá řada odborných publikací v anglickém, německém, ale zajisté i v českém jazyce a na internetu je možné vyhledat také velké množství informací. Pro více informací doporučuji navštívit stránky http://www.slamak.info/.

          

            Na téma slaměného domu vystoupil také Jakub Wihan, který sbíral cenné zkušenosti ve Velké Británii. Pracuje ve společnosti Straw-works. Více informací na http://strawworks.co.uk/ případně na http://www.jakubwihan.com/ , kde naleznete množství zajímavých realizací.

            Vedle slaměného stavitelství bylo možné zaslechnout o dalších přírodních materiálech. Výrobky z technického konopí si hledají ve stavitelství také své místo. Konopné pazdeří je možné používat jako plnivo do betonových směsí a konopné izolace jsou dnes již vcelku hojně používány.

            Zmínka byla také o dnes často opomíjeném vápně. Tento tradiční materiál má své nezastupitelné výhody. Jeho použití je nezastupitelné zejména při renovacích historických staveb. Dalibor Halátek, odborník zabývající se tímto materiálem, hovořil zejména o tradiční technologii výroby vápna.

            Dalším velkým tématem byla otázka soběstačnosti a správného hospodaření s energiemi a vodou.

            Stanislav Miler, člen akademie soběstačnosti (http://www.akademiesobestacnosti.cz), přednesl zejména problém energie z fosilních paliv. Během svého života procestoval se svým autem na rostlinný olej celý svět. Byl v Egyptě, na Balkáně, projel celou s ním Evropu a dojel až do Indie a minulý rok strávil šest měsíců v Mexiku. Ze svého dřívějšího okouzlení biopalivy již dnes upustil, po tom co se ukazuje, že tato alternativa nahrazení fosilních paliv palivy získanými z pěstovaných rostlin, není příliš ekologická, spíše naopak. Zajímavé bylo zejména přirovnání energie z fosilních paliv na energii lidské síly. Pro zachování průměrného komfortu běžného občana ČR by každý z nás údajně potřeboval přibližně 70 osobních svalnatých otroků, kteří by pracovali 24 hodin denně bez nároku na stravu. Myslím, že jenom toto přirovnání ukazuje to ohromné množství energie, které je ve fosilních palivech uloženo. Více informací o jeho expedicích naleznete na http://www.ekocesty.info.

            

              

            Stavbou soběstačných domů, takzvaných zemělodí (angl. earthships), se zabývá Michaela Pospíšilová. Zkušenosti s těmito stavbami byla sbírat přímo u jejich zakladatele architekta Michaela Raynoldse v USA. V Novém Mexiku ve městě Taos již desítky let experimentuje tento architekt se soběstačnými budovami. Při jejich stavění využívá zejména odpadní materiál, jako jsou pneumatiky, plechovky, skleněné lahve apod. Koncept jeho domů je založen zejména na energetické soběstačnosti. Tyto domy nemusí být napojeny na veřejné energetické ani vodovodní a odpadní sítě. Podle jeho konceptu vzniklo již velké množství realizací ve všech možných klimatických oblastech. Do světového povědomí se M. Raynolds dostal zejména díky dokumentárnímu filmu Architekt odpadu (orig. Garbage Warrior), který doporučuji shlédnout. Více na http://www.csfd.cz/film/241226-architekt-odpadu/. 

            Nyní se M. Pospíšilová snaží uplatnit své nabyté zkušenosti při stavbě Zeměloďky Anděl, která vyrůstá ve svažitém terénu v centru Prahy nedaleko zastávky metra Anděl. Tato stavba má sloužit zejména jako experimentální centrum, kde bude možné otestovat technologie v klimatických podmínkách ČR. Za pozornost zejména stojí experimentální použití aquaponie – systém pěstování rostlin a chovu ryb v jednom a také měření na konstrukcích tvořených použitými pneumatikami, které má ukázat, zda je jejich použití zdravotně nezávadné. Na zeměloďce jsou možné individuální prohlídky pro veřejnost, více info na http://zemelodka.cz. 

Babiš – trojský kůň firmy Monsanto v ČR?

            Nedávno se mi podařilo zjistit zajímavé skutečnosti. Do ruky se mi dostala knížka amerického autora, ve které byla kapitola o genetickém inženýrství v oblasti potravin. Nejvíce zde bylo psáno o americké společnosti Monsanto, která má vlastně téměř monopolní světové zastoupení v této oblasti.  Čistě pro zajímavost velká část zaměstnanců Bushovy administrativy je nebo byla někdy na vedoucích pozicích této společnosti nebo naopak lidé ze společnosti Monsanto se dostali na posty ve vysoké politice. To jestli se v případě geneticky modifikovaných organismů (GMO) a jejich následného pronikání do potravního řetězce jedná o hazard se zdravím lidí, kteří je konzumují, jelikož tyto potraviny nebyly nikdy dlouhodobě testovány, nebo zda jde o nutný pokrok vědy, nechci rozsuzovat. O to ani v tomto článku tolik nejde.

            A kdo to ta společnost Monsanto vlastně je? Monsanto je největší výrobce GM semen a výrobce zdraví ohrožujícího pesticidu Roundup, dnes také celosvětově největší vlastník všech semen. Firma je nechvalně proslulá od výroby biologických zbraní až po produkci pesticidů a GM semen. Její hlavní ziskové produkty postupně byly DDT, Agent Orange, rBGH (GM růstový hormon pro navýšení produkce mléka krav), PCB, aspartam a herbicid Roundup. Produkty, které byly pro uživatele pohromou.

            Vedle zdravotního rizika vlastně společnost činí zemědělce, kteří začnou pěstovat jejich plodiny závislými, neboť semena, která se příznačně nazývají „sebevražedná“, nelze užít na opakovaný osev, plodiny nemají schopnost vlastní reprodukce. Dalším aspektem je, že zemědělci musejí zároveň s použitím jejich osiva, používat také herbicidní a pesticidní chemické prostředky, které tato společnost prodává, protože jejich GMO rostliny jsou na to přímo „naprogramovány“. Když toto vše sečteme dohromady, máme ohromný byznys, ve kterém se točí neskutečné množství peněz.

·         Monsanto opakovaně a s přehledem vítězí jako nejvíce nenáviděná nebo nezodpovědná společnost roku.

·         Monsanto agresivně postupuje proti nezávislým výzkumníkům, vědcům a aktivistům.

·         Pěstování GM potravin přináší zisk pouze biotechnologickým společnostem a současně ohrožuje životního prostředí. Následky poneseme my všichni. Pro spotřebitele GM plodiny nepřinesly žádnou výhodu v podobě zdravějšího, levnějšího nebo chutnějšího jídla.

·         Roundup, jehož spotřeba se neustále zvyšuje kvůli vyššímu použití při pěstování GM plodin, studie spojuje s rizikem vzniku závažných zdravotních potíží včetně Parkinsonovy nemoci, neplodnosti a rakoviny.

·         GM plodiny ohrožují zemědělce, jsou nepotřebné a rizikové.

·         Podle polského ministra zemědělství neexistují žádné vědecké práce, které potvrzují bezpečnost GM plodin. Polsko je osmou evropskou zemí zakazující pěstování GM kukuřice od Monsanta.

            Společnost Monsanto se na evropský trh snaží dostat již delší dobu. Evropská unie ale jejich pěstování z různých důvodů spojených s obavami ze zdravotních rizik a z rizik pro životní prostředí blokovala. V letech 1999–2003 tak činila především tzv. moratoriem na dovoz GMO do EU a také velmi komplikovanou procedurou pro schvalování těchto plodin. USA, Kanada a Argentina daly v rámci WTO podnět k přezkoumání této unijní politiky a výsledkem bylo rozhodnutí WTO, že moratorium je nelegální. Vláda USA v tomto případě vynaložila veškeré úsilí, aby rozhodnutí dopadlo, tak jak dopadlo.

viz. O boji EU pro GMO

            V posledních letech se USA pokouší prosadit prospěšnost GMO i u nás v ČR. Vše vyšlo jasně najevo ze zveřejněných depeší ze serveru Wikileaks. Jelikož naráží v EU na silný odpor, pokouší se najít podporu přímo u nás v srdci Evropy, jakožto základnu pro další šíření GMO. Viz tento článek.

            A jak s tím vším souvisí Andrej Babiš? Babišovo Agrofert očekával velké finanční ztráty kvůli rozhodnutí EU skončit s podporou biopaliv, které se neukázaly až tak příliš ekologické, jak se na první pohled zdálo. Zde celý článek z roku 2012 o plánu EU o ukončení podpory biopaliv a Agrofertu.

            Agrofert proto musí hledat nové investiční příležitosi, které rychle nalézá v přeorientování z biopaliv na řepkový olej pro potravinářské účely. Pro velkopodnikatele nový plán s novou řepkou znamená možnost dalšího využití kapacity lovosického zpracovatele řepky Preol, který patří do Babišova impéria, i po skončení legislativní podpory biopaliv.

viz. Agrofert se chystá na konec podpory biopaliv. Chce oslnit zázračným řepkovým olejem

            Načež v témže roce Andrej Babiš, který neměl dříve žádné politické ambice, vráží nevídané množství peněz do politické kampaně a jeho hnutí ANO.

 

            V celé skládance už teď chybí pouze jediný střípek. Zázračné odrůdy řepky, které chce Agrofert masově pěstovat, jsou produktem již zmiňované nadnárodní společnosti Monsanto. Jejíž produkty chtěla EU zakázat a jsou prokázány jejich škodlivosti v nezávislých vědeckých studiích.

            Ve vysoké politice v EU se až dosud GMO netěšilo velké podpoře a naráželo na odpor. Předpokládám, že postoj Andreje Babiše na GMO, vzhledem k tomu, že jeho společnost uzavřela velký kontrakt se společností Monsanto, naprosto jasný. A myslím, že tím se celý kruh uzavírá...

k zamyšlení...

Poučení od můry

 

Včera pozdě večer

jsem rozmlouval s můrou

jež se ze všech sil snažila

probourat se do žárovky, aby

se tam mohla uškvařit na

rozžhavených vláknech.

Pročpak se, vy tvrdohlavci,

vždycky pokoušíte o tenhle

kousek, zeptal jsem se jí.

Protože to tak můry

dělávají? Kdyby to totiž nebyla

žárovka, ale plamen svíčky,

byl by teď z tebe jen

malý nepohledný škvareček.

Cožpak nemáte zdravý rozum?

Ale ovšem že máme, odvětila můra,

ale občas nás ho nebaví

používat,

takový přístup se stane po čase nudným

a začneme toužit po kráse

a vzrušení.

Oheň je překrásný

a my víme, že nás zabije,

dostaneme-li se k němu příliš blízko,

ale na tom nesejde,

neboť je lepší být

na chvíli šťasten

a být zapálen pro krásu a krásou,

než žít příliš dlouho

a být celý život k smrti znuděný.

A tak svineme svůj život

do malého smotku

a ten pak vystřelíme.

A to je také smyslem života.

Je lepší být na okamžik součástí krásy

a pak přestat existovat,

než žít na věky a nikdy se krásy

ani nedotknout.

Náš přístup k životu se řídí příslovím

lehce nabyl, lehce pozbyl,

v tom jsme jako lidé předtím,

než se stali příliš civilizovanými na to,

aby si dokázali užívat života.

A než jsem jí stačil rozmluvit

její filozofii, můra se obětovala

v plameni zapalovače, kterým

jsem si právě připaloval doutník.

Nesouhlasím s ní.

Osobně bych žil radši život

o polovinu méně šťastný,

ale o to delší,

zároveň si však také přeji, aby

existovalo něco, po čem bych

toužil tak silně, jako ta můra po sebeupálení.

 -Don Marquis-

Skinheadi - John King

   Rád bych vám představil zajímavou knížku, ze které jsem měl nejprve menší obavy. Je od autora Johna Kinga a jak již název napovídá, je prostě a jednoduše o subkultuře skinheads.

   Z koupě jsem měl nejprve obavy, protože jsem se bál, aby mi doma pak neleželo čtvrt kila papíru na podpal.. Při tom jaké dezinformace panují v tomto tématu a kolika předsudky je společnost naplněna, jsem očekával, že tato kniha nepřinese zřejmě nic nového. Stačí se jenom porozhlédnout po filmech s touto tématikou a zjistíte, že pohled na tuto subkulturu je až na světlé výjimky jednoznačný:  kriminalita, násilí, nacismus.. atd.  Zde se ale opak stal pravdou..
   Velice dobře charakterizuje knížku již její prolog na zadní straně vazby.

Román Skinheadi se vzpírá všem společenským obavám a předsudkům a staví před nás skupinu skrz naskrz lidských postav, jejichž životy určuje vášeň, čest a kultura, kterou milují. Toto je jejich příběh...

   Děj románu se odehrává v Anglii v nedávné minulosti. Hlavní postavou je Terry English, skinhead ze staré éry, který ctí původní tradice, majitel taxislužby.
S Terrym se v mnoha vzpomínkách vracíme do jeho mládí a ochutnáme zlatá 70. léta, kdy byla tato subkultura v Anglii v plném rozkvětu. Terry mě byl i jako charakter nejbližší postavou pro jeho smysl pro spravedlnost a chuť k životu..
Další významnou postavou, se kterou se mnohokrát setkáme, je "Rapl" Ray. Jak již jeho přezdívka napovídá, jde o člověka, který si pro ránu nejde daleko.. Řidič taxíku v Terryho taxislužbě a fotbalový chuligán milující hudbu O!, který pro svou povahu často trpí velkými záchvaty vzteku. Postupně ale zjišťujeme, že i skrz jeho výbušnost jde o vcelku slušného čestného chlapíka, kterej to měl prostě v životě těžký.. Zajímavých postav je v knize spousty... To se již ale dozvíte sami.
   Pokud si román přečtete dozvíte se i stručně o vývoji této subkultury a neznalé možná až překvapí, že původ skinheadské kultury byl spojen s černošskými přistěhovalci a rytmy ska a raegge. A pro toho, kdo se zajímá nebo se kdy zajímal o tuto subkulturu, je přečtení skoro povinností a určitě ho potěší ta přehlídka parádní skinheadské módy.. harringtonů, košil Fred Perry a Ben Sherman a samozřejmě pevných bot Dr. Martens... Takže zahodtě veškeré předsudky a ponořte se do románu Skinheadi! Stojí to za to.

Polsko - návštěva Krakova a Osvětimi  (část I.)

     Přes slevomat se mi podařilo za velice pěknou cenu zakoupit víkendový zájezd do Polska, konkrétně do královského města Krakov a návštěvu koncentračních táborů v Osvětimi (Osvětim I a Březinka). Tak jsme v pátek 29.6. vyrazili..
    Jelo se autobusem od jedný cestovky a bohužel se cestou nabírali zákazníci ještě z jiných měst, takže cesta Praha-Brno-Olomouc- Frýdek-Místek byla docela vyčerpávající.. :) Jenom bych upozornil na jeden malý detail, co se týče parkování v Praze.. Pozor na parkování poblíž větších nádraží. Museli jsme zaparkoval vcelku narychlo, protože nám za 20 minut měl vyjíždět autobus, takže nebylo moc z čeho si vybírat.. Nakonec nás parkování na placeném parkovišti na cca jeden a půl dne vyšlo na 1000kč/auto..Takže doporučuji mít na parkování minimálně hodinovou rezervu, pokud samozřejmě nejste Prahy-znalí.)
     Po sedmi hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi. Nejprve jsme navštívili tábor Osvětim I (Auschwitz I), který je spojen s informačním centrem pro celou oblast a je zde také muzeum.

    Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. Zde také dodnes stojí jeho rodinná vila, kde bydlel s celou jeho rodinou. Je až k neuvěření, jak mohli vychovávat své děti těsně vedle komor, kde zabíjeli a spalovali vězně tábora.
   Prohlídka tábora byla komentovaná s průvodcem. Pěkně řešené je, že každý má během prohlídky svoje sluchátka, ze kterých slyší komentář od svého průvodce, takže i když se někde na chvilku zapomenete nebo vzdálíte, tak bezpečně vše uslyšíte a o žádnou zajímavou informaci nepřijdete. Tábor je dodnes velice zachovalý a expozice uvnitř budov obsahují plno fotek a materiálů nalezených v táboře. No však podle fotek můžete posoudit sami. Ještě bych doplnil, že komentář v českém jazyce stál na osobu 15 PLN.

vstupní brána

soupis obětí..

Cyklon B -smrtící nástroj

hlavní "appelplatz"

mapa tábora Ovětim I

 

     Po prohlídce tábora Osvětim I jsme se přesunuli autobusem asi 3km do tábora Osvětim II - Březinka (Auschwitz II - Birkenau). Stavba tohoto tábora byla založena roku 1941 a svojí rozlohou mnohokrát převyšoval Auswitz I. Tábor byl ke konci druhé světové války němci vypálen a přicházejícím ruským vojákům se podařilo uhasit pouze menší část budov, ale jeho rozloha při pohledu vcelku ohromuje.. Tábor byl dělen na dvě části - ženskou, ve které byly ubytovací budovy zděnné a mužkou část, která byla tvořena pouze dřevěnými budovami, které byly původně koňské stáje následně upravené pro potřeby tábora. Podmínky tábora musely být naprosto otřesné obzvláště v mužské části, kterou jsme s průvodcem navšívili a to už jen z toho důvodu, že v létě v dřevěných budovách muselo být nesnesitelné vedro a v zimě naopak mrazivá zima. Budovy měly sice kamna na vytápění, ale jejich využívání bylo údajně jen velice sporadické.

příjezdové koleje Birkenau

společné "WC" - mužská část

vnitřek budovy - mužská část

Birkenau - mužská část

dobová fotografie

Birkenau - ženská část

... brzy doplním část II.

"Jak šťastný čisté vestálky osud!

Na svět zapomíná a svět na ni též.

Mysli neposkvrněné věčný svit!

Modlitba každá vyslyšena,
vzdala se přání veškerých. "

(Alexander Pope)

/How happy is the blameless vestal's lot!
The world forgetting, by the world forgot.
Eternal sunshine of the spotless mind!
Each pray'r accepted, and each wish resign'd./
(Alexander Pope)

    Dlouho jsem teď na blog nic nového nepřipíchnul..  snad se polepším.. Tak sem dávám alespoň takovej jeden můj oblíbený citát pro inspiraci.. Možná si někdo povšimnul, že se tento citát objevil i ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli ( Eternal sunsihe of the spotless mind , http://www.csfd.cz/film/70254-vecny-svit-neposkvrnene-mysli/ ). Doporučuju se na tenhle film podívat. Jima Caryeho jsem prvně viděl hrát nějakou vážnější roli a dokázal, že nemusí hrát jen potrhlé blázny, které ovšem umí hrát také excelentně :) . A Kate Winslet v roli potrhlé holky se stále měnící barvou své hřívy také září... Takže.. Mysli neposkrvněné věčný svit! :)