Konference Stavby z přírodních materiálů - Praha Impact HUB

           Ve dnech 28.2. – 2.3. 2014 se v Praze v centru Impact HUB uskutečnila konference pod názvem Stavby z přírodních materiálů, kterou organizovalo občanské sdružení Baobaby o.s.. Zúčastnil jsem se bohužel pouze sobotního a nedělního programu, takže se předem omlouvám za neúplnost obsahu celé konference. Pokusím se na několik pokračování, jelikož náplň konference byla opravdu široká, stručně odkrýt některá probíraná témata, která mi přišla nejvíce zajímavá.

            Toto setkání lidí napříč spektrem různých oborů mělo za úkol ukázat nové trendy a směry budoucího vývoje alternativního přístupu ke stavění, ale také životnímu stylu, případně umění a souvisejícím tématům ať už architektům, projektantům nebo i neodborné veřejnosti. Důraz byl kladen zejména na udržitelný rozvoj a využití materiálů s velmi nízkou uhlíkovou stopou, zejména přírodních. Tento směr dříve mohl být nějakou alternativní cestou pro zapálené nadšence, ale dnes jistě všichni pociťujeme potřeby změn, ke kterým nás mimo našeho vlastního svědomí o nakládání s naší planetou zajisté povedou i neustále se zvyšující ceny energií.

            Velice zajímavé bylo vystoupení Ing. Daniela Grmely, který se zabývá navrhováním slaměných domů. Mnoho zkušenosti získal z workshopů pod vedením např. Ing. Jakuba Wihana, Barbary Jones, Toma Rijvena, kteří pracují s tímto materiálem již léta. 

            U slámy je dnes zřejmě pro širší uplatnění překážkou psychologický faktor. Pokud se někdo rozhodne postavit dům, tak zajisté si představuje něco velice trvalého, pevného a stabilního a tato představa spojená s materiálem jako je sláma, nemusí jít pro laickou veřejnost příliš dohromady. Je to pochopitelné, ovšem je tomu tak i ve skutečnosti?

            Dnešní slaměné domy již nejsou nějaké „pionýrské“ stavby, ale propracované a vyzkoušené stavební systémy. Mnoho staveb stojí po celém světě a i v dnešní době i u nás v ČR. Zejména na území Velké Británie, Švýcarska, Německa a dalších západních zemích došlo k mnoha úspěšným realizacím, které získaly také mnoho architektonických cen. Na realizovaných stavbách dochází k pozorování a výzkumnému měření jejich vlastností a k potěšení jejich autorů vykazují velice dobré parametry.

            Poznatků o stavění za použití slámy je již mnoho. Existuje celá řada odborných publikací v anglickém, německém, ale zajisté i v českém jazyce a na internetu je možné vyhledat také velké množství informací. Pro více informací doporučuji navštívit stránky http://www.slamak.info/.

          

            Na téma slaměného domu vystoupil také Jakub Wihan, který sbíral cenné zkušenosti ve Velké Británii. Pracuje ve společnosti Straw-works. Více informací na http://strawworks.co.uk/ případně na http://www.jakubwihan.com/ , kde naleznete množství zajímavých realizací.

            Vedle slaměného stavitelství bylo možné zaslechnout o dalších přírodních materiálech. Výrobky z technického konopí si hledají ve stavitelství také své místo. Konopné pazdeří je možné používat jako plnivo do betonových směsí a konopné izolace jsou dnes již vcelku hojně používány.

            Zmínka byla také o dnes často opomíjeném vápně. Tento tradiční materiál má své nezastupitelné výhody. Jeho použití je nezastupitelné zejména při renovacích historických staveb. Dalibor Halátek, odborník zabývající se tímto materiálem, hovořil zejména o tradiční technologii výroby vápna.

            Dalším velkým tématem byla otázka soběstačnosti a správného hospodaření s energiemi a vodou.

            Stanislav Miler, člen akademie soběstačnosti (http://www.akademiesobestacnosti.cz), přednesl zejména problém energie z fosilních paliv. Během svého života procestoval se svým autem na rostlinný olej celý svět. Byl v Egyptě, na Balkáně, projel celou s ním Evropu a dojel až do Indie a minulý rok strávil šest měsíců v Mexiku. Ze svého dřívějšího okouzlení biopalivy již dnes upustil, po tom co se ukazuje, že tato alternativa nahrazení fosilních paliv palivy získanými z pěstovaných rostlin, není příliš ekologická, spíše naopak. Zajímavé bylo zejména přirovnání energie z fosilních paliv na energii lidské síly. Pro zachování průměrného komfortu běžného občana ČR by každý z nás údajně potřeboval přibližně 70 osobních svalnatých otroků, kteří by pracovali 24 hodin denně bez nároku na stravu. Myslím, že jenom toto přirovnání ukazuje to ohromné množství energie, které je ve fosilních palivech uloženo. Více informací o jeho expedicích naleznete na http://www.ekocesty.info.

            

              

            Stavbou soběstačných domů, takzvaných zemělodí (angl. earthships), se zabývá Michaela Pospíšilová. Zkušenosti s těmito stavbami byla sbírat přímo u jejich zakladatele architekta Michaela Raynoldse v USA. V Novém Mexiku ve městě Taos již desítky let experimentuje tento architekt se soběstačnými budovami. Při jejich stavění využívá zejména odpadní materiál, jako jsou pneumatiky, plechovky, skleněné lahve apod. Koncept jeho domů je založen zejména na energetické soběstačnosti. Tyto domy nemusí být napojeny na veřejné energetické ani vodovodní a odpadní sítě. Podle jeho konceptu vzniklo již velké množství realizací ve všech možných klimatických oblastech. Do světového povědomí se M. Raynolds dostal zejména díky dokumentárnímu filmu Architekt odpadu (orig. Garbage Warrior), který doporučuji shlédnout. Více na http://www.csfd.cz/film/241226-architekt-odpadu/. 

            Nyní se M. Pospíšilová snaží uplatnit své nabyté zkušenosti při stavbě Zeměloďky Anděl, která vyrůstá ve svažitém terénu v centru Prahy nedaleko zastávky metra Anděl. Tato stavba má sloužit zejména jako experimentální centrum, kde bude možné otestovat technologie v klimatických podmínkách ČR. Za pozornost zejména stojí experimentální použití aquaponie – systém pěstování rostlin a chovu ryb v jednom a také měření na konstrukcích tvořených použitými pneumatikami, které má ukázat, zda je jejich použití zdravotně nezávadné. Na zeměloďce jsou možné individuální prohlídky pro veřejnost, více info na http://zemelodka.cz. 

Babiš – trojský kůň firmy Monsanto v ČR?

            Nedávno se mi podařilo zjistit zajímavé skutečnosti. Do ruky se mi dostala knížka amerického autora, ve které byla kapitola o genetickém inženýrství v oblasti potravin. Nejvíce zde bylo psáno o americké společnosti Monsanto, která má vlastně téměř monopolní světové zastoupení v této oblasti.  Čistě pro zajímavost velká část zaměstnanců Bushovy administrativy je nebo byla někdy na vedoucích pozicích této společnosti nebo naopak lidé ze společnosti Monsanto se dostali na posty ve vysoké politice. To jestli se v případě geneticky modifikovaných organismů (GMO) a jejich následného pronikání do potravního řetězce jedná o hazard se zdravím lidí, kteří je konzumují, jelikož tyto potraviny nebyly nikdy dlouhodobě testovány, nebo zda jde o nutný pokrok vědy, nechci rozsuzovat. O to ani v tomto článku tolik nejde.

            A kdo to ta společnost Monsanto vlastně je? Monsanto je největší výrobce GM semen a výrobce zdraví ohrožujícího pesticidu Roundup, dnes také celosvětově největší vlastník všech semen. Firma je nechvalně proslulá od výroby biologických zbraní až po produkci pesticidů a GM semen. Její hlavní ziskové produkty postupně byly DDT, Agent Orange, rBGH (GM růstový hormon pro navýšení produkce mléka krav), PCB, aspartam a herbicid Roundup. Produkty, které byly pro uživatele pohromou.

            Vedle zdravotního rizika vlastně společnost činí zemědělce, kteří začnou pěstovat jejich plodiny závislými, neboť semena, která se příznačně nazývají „sebevražedná“, nelze užít na opakovaný osev, plodiny nemají schopnost vlastní reprodukce. Dalším aspektem je, že zemědělci musejí zároveň s použitím jejich osiva, používat také herbicidní a pesticidní chemické prostředky, které tato společnost prodává, protože jejich GMO rostliny jsou na to přímo „naprogramovány“. Když toto vše sečteme dohromady, máme ohromný byznys, ve kterém se točí neskutečné množství peněz.

·         Monsanto opakovaně a s přehledem vítězí jako nejvíce nenáviděná nebo nezodpovědná společnost roku.

·         Monsanto agresivně postupuje proti nezávislým výzkumníkům, vědcům a aktivistům.

·         Pěstování GM potravin přináší zisk pouze biotechnologickým společnostem a současně ohrožuje životního prostředí. Následky poneseme my všichni. Pro spotřebitele GM plodiny nepřinesly žádnou výhodu v podobě zdravějšího, levnějšího nebo chutnějšího jídla.

·         Roundup, jehož spotřeba se neustále zvyšuje kvůli vyššímu použití při pěstování GM plodin, studie spojuje s rizikem vzniku závažných zdravotních potíží včetně Parkinsonovy nemoci, neplodnosti a rakoviny.

·         GM plodiny ohrožují zemědělce, jsou nepotřebné a rizikové.

·         Podle polského ministra zemědělství neexistují žádné vědecké práce, které potvrzují bezpečnost GM plodin. Polsko je osmou evropskou zemí zakazující pěstování GM kukuřice od Monsanta.

            Společnost Monsanto se na evropský trh snaží dostat již delší dobu. Evropská unie ale jejich pěstování z různých důvodů spojených s obavami ze zdravotních rizik a z rizik pro životní prostředí blokovala. V letech 1999–2003 tak činila především tzv. moratoriem na dovoz GMO do EU a také velmi komplikovanou procedurou pro schvalování těchto plodin. USA, Kanada a Argentina daly v rámci WTO podnět k přezkoumání této unijní politiky a výsledkem bylo rozhodnutí WTO, že moratorium je nelegální. Vláda USA v tomto případě vynaložila veškeré úsilí, aby rozhodnutí dopadlo, tak jak dopadlo.

viz. O boji EU pro GMO

            V posledních letech se USA pokouší prosadit prospěšnost GMO i u nás v ČR. Vše vyšlo jasně najevo ze zveřejněných depeší ze serveru Wikileaks. Jelikož naráží v EU na silný odpor, pokouší se najít podporu přímo u nás v srdci Evropy, jakožto základnu pro další šíření GMO. Viz tento článek.

            A jak s tím vším souvisí Andrej Babiš? Babišovo Agrofert očekával velké finanční ztráty kvůli rozhodnutí EU skončit s podporou biopaliv, které se neukázaly až tak příliš ekologické, jak se na první pohled zdálo. Zde celý článek z roku 2012 o plánu EU o ukončení podpory biopaliv a Agrofertu.

            Agrofert proto musí hledat nové investiční příležitosi, které rychle nalézá v přeorientování z biopaliv na řepkový olej pro potravinářské účely. Pro velkopodnikatele nový plán s novou řepkou znamená možnost dalšího využití kapacity lovosického zpracovatele řepky Preol, který patří do Babišova impéria, i po skončení legislativní podpory biopaliv.

viz. Agrofert se chystá na konec podpory biopaliv. Chce oslnit zázračným řepkovým olejem

            Načež v témže roce Andrej Babiš, který neměl dříve žádné politické ambice, vráží nevídané množství peněz do politické kampaně a jeho hnutí ANO.

 

            V celé skládance už teď chybí pouze jediný střípek. Zázračné odrůdy řepky, které chce Agrofert masově pěstovat, jsou produktem již zmiňované nadnárodní společnosti Monsanto. Jejíž produkty chtěla EU zakázat a jsou prokázány jejich škodlivosti v nezávislých vědeckých studiích.

            Ve vysoké politice v EU se až dosud GMO netěšilo velké podpoře a naráželo na odpor. Předpokládám, že postoj Andreje Babiše na GMO, vzhledem k tomu, že jeho společnost uzavřela velký kontrakt se společností Monsanto, naprosto jasný. A myslím, že tím se celý kruh uzavírá...

k zamyšlení...

Poučení od můry

 

Včera pozdě večer

jsem rozmlouval s můrou

jež se ze všech sil snažila

probourat se do žárovky, aby

se tam mohla uškvařit na

rozžhavených vláknech.

Pročpak se, vy tvrdohlavci,

vždycky pokoušíte o tenhle

kousek, zeptal jsem se jí.

Protože to tak můry

dělávají? Kdyby to totiž nebyla

žárovka, ale plamen svíčky,

byl by teď z tebe jen

malý nepohledný škvareček.

Cožpak nemáte zdravý rozum?

Ale ovšem že máme, odvětila můra,

ale občas nás ho nebaví

používat,

takový přístup se stane po čase nudným

a začneme toužit po kráse

a vzrušení.

Oheň je překrásný

a my víme, že nás zabije,

dostaneme-li se k němu příliš blízko,

ale na tom nesejde,

neboť je lepší být

na chvíli šťasten

a být zapálen pro krásu a krásou,

než žít příliš dlouho

a být celý život k smrti znuděný.

A tak svineme svůj život

do malého smotku

a ten pak vystřelíme.

A to je také smyslem života.

Je lepší být na okamžik součástí krásy

a pak přestat existovat,

než žít na věky a nikdy se krásy

ani nedotknout.

Náš přístup k životu se řídí příslovím

lehce nabyl, lehce pozbyl,

v tom jsme jako lidé předtím,

než se stali příliš civilizovanými na to,

aby si dokázali užívat života.

A než jsem jí stačil rozmluvit

její filozofii, můra se obětovala

v plameni zapalovače, kterým

jsem si právě připaloval doutník.

Nesouhlasím s ní.

Osobně bych žil radši život

o polovinu méně šťastný,

ale o to delší,

zároveň si však také přeji, aby

existovalo něco, po čem bych

toužil tak silně, jako ta můra po sebeupálení.

 -Don Marquis-

Skinheadi - John King

   Rád bych vám představil zajímavou knížku, ze které jsem měl nejprve menší obavy. Je od autora Johna Kinga a jak již název napovídá, je prostě a jednoduše o subkultuře skinheads.

   Z koupě jsem měl nejprve obavy, protože jsem se bál, aby mi doma pak neleželo čtvrt kila papíru na podpal.. Při tom jaké dezinformace panují v tomto tématu a kolika předsudky je společnost naplněna, jsem očekával, že tato kniha nepřinese zřejmě nic nového. Stačí se jenom porozhlédnout po filmech s touto tématikou a zjistíte, že pohled na tuto subkulturu je až na světlé výjimky jednoznačný:  kriminalita, násilí, nacismus.. atd.  Zde se ale opak stal pravdou..
   Velice dobře charakterizuje knížku již její prolog na zadní straně vazby.

Román Skinheadi se vzpírá všem společenským obavám a předsudkům a staví před nás skupinu skrz naskrz lidských postav, jejichž životy určuje vášeň, čest a kultura, kterou milují. Toto je jejich příběh...

   Děj románu se odehrává v Anglii v nedávné minulosti. Hlavní postavou je Terry English, skinhead ze staré éry, který ctí původní tradice, majitel taxislužby.
S Terrym se v mnoha vzpomínkách vracíme do jeho mládí a ochutnáme zlatá 70. léta, kdy byla tato subkultura v Anglii v plném rozkvětu. Terry mě byl i jako charakter nejbližší postavou pro jeho smysl pro spravedlnost a chuť k životu..
Další významnou postavou, se kterou se mnohokrát setkáme, je "Rapl" Ray. Jak již jeho přezdívka napovídá, jde o člověka, který si pro ránu nejde daleko.. Řidič taxíku v Terryho taxislužbě a fotbalový chuligán milující hudbu O!, který pro svou povahu často trpí velkými záchvaty vzteku. Postupně ale zjišťujeme, že i skrz jeho výbušnost jde o vcelku slušného čestného chlapíka, kterej to měl prostě v životě těžký.. Zajímavých postav je v knize spousty... To se již ale dozvíte sami.
   Pokud si román přečtete dozvíte se i stručně o vývoji této subkultury a neznalé možná až překvapí, že původ skinheadské kultury byl spojen s černošskými přistěhovalci a rytmy ska a raegge. A pro toho, kdo se zajímá nebo se kdy zajímal o tuto subkulturu, je přečtení skoro povinností a určitě ho potěší ta přehlídka parádní skinheadské módy.. harringtonů, košil Fred Perry a Ben Sherman a samozřejmě pevných bot Dr. Martens... Takže zahodtě veškeré předsudky a ponořte se do románu Skinheadi! Stojí to za to.

Polsko - návštěva Krakova a Osvětimi  (část I.)

     Přes slevomat se mi podařilo za velice pěknou cenu zakoupit víkendový zájezd do Polska, konkrétně do královského města Krakov a návštěvu koncentračních táborů v Osvětimi (Osvětim I a Březinka). Tak jsme v pátek 29.6. vyrazili..
    Jelo se autobusem od jedný cestovky a bohužel se cestou nabírali zákazníci ještě z jiných měst, takže cesta Praha-Brno-Olomouc- Frýdek-Místek byla docela vyčerpávající.. :) Jenom bych upozornil na jeden malý detail, co se týče parkování v Praze.. Pozor na parkování poblíž větších nádraží. Museli jsme zaparkoval vcelku narychlo, protože nám za 20 minut měl vyjíždět autobus, takže nebylo moc z čeho si vybírat.. Nakonec nás parkování na placeném parkovišti na cca jeden a půl dne vyšlo na 1000kč/auto..Takže doporučuji mít na parkování minimálně hodinovou rezervu, pokud samozřejmě nejste Prahy-znalí.)
     Po sedmi hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi. Nejprve jsme navštívili tábor Osvětim I (Auschwitz I), který je spojen s informačním centrem pro celou oblast a je zde také muzeum.

    Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. Zde také dodnes stojí jeho rodinná vila, kde bydlel s celou jeho rodinou. Je až k neuvěření, jak mohli vychovávat své děti těsně vedle komor, kde zabíjeli a spalovali vězně tábora.
   Prohlídka tábora byla komentovaná s průvodcem. Pěkně řešené je, že každý má během prohlídky svoje sluchátka, ze kterých slyší komentář od svého průvodce, takže i když se někde na chvilku zapomenete nebo vzdálíte, tak bezpečně vše uslyšíte a o žádnou zajímavou informaci nepřijdete. Tábor je dodnes velice zachovalý a expozice uvnitř budov obsahují plno fotek a materiálů nalezených v táboře. No však podle fotek můžete posoudit sami. Ještě bych doplnil, že komentář v českém jazyce stál na osobu 15 PLN.

vstupní brána

soupis obětí..

Cyklon B -smrtící nástroj

hlavní "appelplatz"

mapa tábora Ovětim I

 

     Po prohlídce tábora Osvětim I jsme se přesunuli autobusem asi 3km do tábora Osvětim II - Březinka (Auschwitz II - Birkenau). Stavba tohoto tábora byla založena roku 1941 a svojí rozlohou mnohokrát převyšoval Auswitz I. Tábor byl ke konci druhé světové války němci vypálen a přicházejícím ruským vojákům se podařilo uhasit pouze menší část budov, ale jeho rozloha při pohledu vcelku ohromuje.. Tábor byl dělen na dvě části - ženskou, ve které byly ubytovací budovy zděnné a mužkou část, která byla tvořena pouze dřevěnými budovami, které byly původně koňské stáje následně upravené pro potřeby tábora. Podmínky tábora musely být naprosto otřesné obzvláště v mužské části, kterou jsme s průvodcem navšívili a to už jen z toho důvodu, že v létě v dřevěných budovách muselo být nesnesitelné vedro a v zimě naopak mrazivá zima. Budovy měly sice kamna na vytápění, ale jejich využívání bylo údajně jen velice sporadické.

příjezdové koleje Birkenau

společné "WC" - mužská část

vnitřek budovy - mužská část

Birkenau - mužská část

dobová fotografie

Birkenau - ženská část

... brzy doplním část II.

"Jak šťastný čisté vestálky osud!

Na svět zapomíná a svět na ni též.

Mysli neposkvrněné věčný svit!

Modlitba každá vyslyšena,
vzdala se přání veškerých. "

(Alexander Pope)

/How happy is the blameless vestal's lot!
The world forgetting, by the world forgot.
Eternal sunshine of the spotless mind!
Each pray'r accepted, and each wish resign'd./
(Alexander Pope)

    Dlouho jsem teď na blog nic nového nepřipíchnul..  snad se polepším.. Tak sem dávám alespoň takovej jeden můj oblíbený citát pro inspiraci.. Možná si někdo povšimnul, že se tento citát objevil i ve filmu Věčný svit neposkvrněné mysli ( Eternal sunsihe of the spotless mind , http://www.csfd.cz/film/70254-vecny-svit-neposkvrnene-mysli/ ). Doporučuju se na tenhle film podívat. Jima Caryeho jsem prvně viděl hrát nějakou vážnější roli a dokázal, že nemusí hrát jen potrhlé blázny, které ovšem umí hrát také excelentně :) . A Kate Winslet v roli potrhlé holky se stále měnící barvou své hřívy také září... Takže.. Mysli neposkrvněné věčný svit! :)

pár nových co se povedly... :)